Územní plán musí sloužit zájmu Pražanů, ne developerů.


Liberálové a zastánci „neviditelné ruky trhu“ rádi říkají, jaký je stát ve srovnání se soukromým kapitálem špatný investor. Jsou to však mimo jiné právě developerské projekty, které ukazují na nepravdivost takových tvrzení. Stovky nových bytů čekají v okolí Prahy na své kupce. Zatím marně, protože trh je momentálně přesycen. Stejně tak není zájem ani o kanceláře. Hlavní město má přitom alespoň výhodu v tom, že zde developeři své projekty obvykle dokončí – v menších obcích to však není pravidlem a řadu jich hyzdí rozestavěné čtvrti, jejichž výstavba byla „dočasně“ přerušena.
Navzdory tomu mají developerské firmy v Praze velké plány. Zastavěn by tak mohl být například areál bývalého Nákladového nádraží Žižkov nebo Masarykova nádraží, 36 hektarů zeleně u stanice metra Roztyly či oblast Trojmezí na hranicích Prahy 10, 11 a 15. Některé z těchto projektů přitom musí vedení města doslova protlačit přes odpor obyvatel dotčených městských částí a ekologických organizací. Dochází přitom k absurdní situaci, kdy radní a zastupitelé hájí zájmy developerských firem proti zájmům svých voličů.
Je přitom namístě ptát se po motivaci takovýchto komunálních politiků. Řada z nich byla například nejprve proti změnám územního plánu a pak změnila názor, jiným musí být jasné, že zarputilou obhajobou neobhajitelného riskují svůj mandát. To vyvolává silný dojem, že jsou tito radní a zastupitelé motivováni ještě jinak a že se korupce netýká jen veřejných zakázek, ale právě i manipulací s územním plánem.
Jinak než jako manipulaci totiž nelze označit zařazení developerských projektů mezi tzv. celoměstsky významné změny, o kterých se hlasuje zvlášť a hlavně před projednáváním územního plánu. Celoměstsky významnou změnou je tak například výstavba obřího obytného domu na Chodově.
Samotný návrh územního plánu pak na tom není o moc lépe. Měl by umožnit například výstavbu v ochranném pásmu podolských skal, kde mají vzniknout luxusní domy. Opět se ukazuje, že ochrana přírody, zachování pražského „genia loci“ a zájmy obyvatel hlavního města jsou pro radní až na posledním místě.
ČSSD si naopak klade za cíl, aby územní plán sloužil hlavně Pražanům. To v praxi znamená zejména měně zastavěných ploch a více zeleně. Podle návrhu sociálních demokratů by tak měla v každém volebním obvodě vzniknout nová zelená plocha. V rozsáhlý park či sportoviště by se měl přitom proměnit například současný areál Nákladového nádraží Žižkov či „území nikoho“ mezi nádražím Praha-Dejvice a ulicí Milady Horákové, které nyní využívají stavitelé tunelu Blanka jako autopark a sklad materiálu. Sociální demokraté také prosazují zachování parku v lokalitě Trojmezí.
Stavební zákon zcela jasně říká, že „územní plánování ve veřejném zájmu chrání přírodní, kulturní a civilizační hodnoty území, přitom chrání krajinu jako podstatnou složku prostředí a zajišťuje ochranu nezastavěného území a nezastavitelných pozemků“. Jak litera, tak duch zákona nám tedy přímo přikazují dát více prostoru zeleni a méně betonové lobby.
 
 
Irena Ropková