Rezoluce Ligy za 5. internacionálu navržená na Evropském přípravném shromáždění Evropského sociálního fóra v Athénách 15.–17. března 2009.


Hospodářská krize vede k masivnímu propouštění a snižování životní úrovně. Mezinárodní organizace práce odhaduje, že celkový počet ztracených pracovních míst dosáhne jen za rok 200950 milionů a počet lidí pracujících za méně než 2 USD za den by mohl celosvětově vzrůst na 1,38 miliardy, tj. více než 45% všech zaměstnaných. Politici a ekonomičtí analytici mluví o„depresi“, která by mohla trvat i celou jednu dekádu či déle.
Nejvýznamnější hospodářské mocnosti mají historicky obrovské dluhy, snižují úrokové sazby skoro na nulu, tisknou peníze a de facto znárodňují banky. Pokud tato opatření selžou, bude to znamenat měnovou krizi a bankroty celých států. I přes veškeré sliby o opaku přijímají velmoci opatření na ochranu svého domácího průmyslu. Prosby z východní Evropy, kde křehké ekonomiky čelí úpadku,zůstávají ze strany bohatších zemí Evropské unie nevyslyšeny.
Ale i když bankéři dostávají biliony, a to skoro bez jakýchkoli podmínek, firmy čelící bankrotu odstavují své dělníky a požadují obrovské ústupky od těch, kteří zůstávají. Ale začal i odpor. Některé země již byly zasaženy jednodenními generálními stávkami, demonstracemi a „nepokoji“,především v Evropě – ve Francii, Itálii, Řecku, Lotyšsku, Bulharsku a Irsku. Na Islandu masové protesty svrhly konzervativní vládu, která byla nahrazena novou středo-levou koalicí. Vláda padla i v Lotyšsku.
Nebezpečí, před kterým stojíme, ukázaly stávky proti zahraničním pracovním silám ve stavebnictví v Británii – že pracující a chudí se navzájem obrací proti sobě a bojují o snižující se počet pracovních míst. Tyto stávky jsou, zčásti, organizovány krátkozrakou a úzce zaměřenou částí vedení odborů. Stejně tak jsou rostoucím nebezpečím požadavky na záchranu „domácích“ automobilek na úkor dělníků v jiných zemích.
Narůstá fašismus, často dělá obětní beránky z Romů, a rozšiřuje se i do zemí jako je Itálie s její pravicovou vládou. To vše ukazuje krajní důležitost autentického prodělnického, protišovinistického, antirasistického a internacionalistického hnutí odporu. Evropské sociální fórum a jeho Shromáždění sociálních hnutí (ESF/ASM) se může stát důležitým výchozím bodem.
Potřebujeme výzvu k celoevropskému odporu, který by byl připraven a koordinován dělnickými organizacemi, odbory, stranami a sociálními hnutími. Ty radikálnější a internacionalističtější z nich již nyní zaujímají přední místo v probíhajících bojích.
Síly zapojené v ESF/ASM ukázaly, že jsou schopné akci zorganizovat, protiválečné hnutí bylo součástí procesu ESF a vazby vybudované napříč Evropou byly důležitou součástí boje proti imperialismu. Tento úkol stále přetrvává – mobilizovat proti obklíčení Gazy a ofenzívě v Afghánistánu. Krom toho zde je ještě expanze NATO a EU na východ a střety s Ruskem ve východní Evropě a na Kavkaze.
Hluboká krize s příklonem k protekcionismu přinese politické napětí a války, či alespoň hrozby válek. ESF/ASM musí tudíž kombinovat dva důležité úkoly:
·         Boj za internacionalistickou zahraniční politiku hnutí vykořisťovaných a utlačovaných, nezávislou na všech kapitalistických silách a národních státech.
·         Koordinovaná obrana proti krizi na celoevropské úrovni, včetně odporu proti Lisabonské agendě privatizací služeb a Boloňské direktivě o reformě školství.
Evropské přípravné shromáždění (EPA) ESF přivádí dvakrát či třikrát ročně dohromady zástupce těch samých organizací, bojovných odborů, levicových stran (v převleku, kvůli nedemokratickému zákazu účasti stran podle Principů z Porto Alegre) a radikálních sociálních hnutí, které vedou mnohé z politických a sociálních bojů proti krizi.
Také by měly, i když se to dosud spíše nepodařilo, spojit zástupce studentů a mládeže, kteří byli v popředí mnohých bojů, například v Řecku, Francii, Itálii, Německu, Španělsku a nedávno i Británii. Celoevropská koordinace těchto bojů by měla být procesem ESF podporována a vyvrcholit na táboře a Shromáždění mládeže na ESF v Istanbulu v roce 2010. Bez mládeže účastnící se našich shromáždění nebude jiná Evropa možná.
Je strašlivým plýtváním časem, pokud se scházíme, aniž bychom diskutovali bilanci našich bojů, možnost navzájem je koordinovat či lepší vzájemnou podporu a solidaritu. Kalendář společných protestů, jakkoli je důležitý, nestačí.
Proto se zavazujeme k vytvoření evropského (i širšího) masového hnutí proti kapitalistické krizi, zahrnujícího demonstrace, protesty, přímé akce a stávky. Kdekoli hrozí propouštění, jsou snižovány mzdy, kde vlády seškrtávají veřejné výdaje, kdekoli se rozdávají miliardy bankéřům, musíme společně říct NE!
·         NE výpomoci z peněz daňových poplatníků bankrotujícím bankám a korporacím.
·         NE darům gigantickým automobilkám a dalším, které propouštějí atd.
·         NE všemu propouštění a uzavírání pracovišť; okupace, stávky a masové solidární akce k jejich zastavení.
·         NE obviňování zahraničních dělníků z nezaměstnanosti a všem pokusům připravit je o jejich pracovní místa.
·         NE novým válkám, např. proti Íránu. Za stažení všech vojsk USA a států EU z Afghánistánu a Iráku.
·         NE blokádě Gazy a izraelským záborům půdy a apartheidní zdi na Západním břehu Jordánu.
·         NE privatizaci naší veřejné dopravy, zdravotnictví a školství.
Ale také musíme říci bojovné ANO!
·         ANO celoevropskému koordinovanému odporu vůči pokusům nadnárodních korporací snižovat stavy a výrobu či ji přesouvat.
·         ANO znárodnění korporací propouštějících zaměstnance, a to bez náhrady a pod dělnickou kontrolou.
·         ANO snižování pracovní doby, ale bez ztráty na mzdě.
·         ANO státním a evropským programům sociálně prospěšných veřejných prací pod kontrolou odborů a sociálních hnutí.
·         ANO obraně pracovních míst a sociálních a demokratických práv přistěhovalých dělníků a komunit.
·         ANO sebeorganizaci nezaměstnaných, s vazbami na odbory a jejich podporou.
·         ANO kalendáři mezinárodních mobilizací Světového a Evropského sociálního fóra.
EPA musí v nadcházejících letech rozvinout nejen kalendář akcí, ale i koordinovanou celoevropskou kampaň. My, organizace na EPA v Athénách, které souhlasíme s potřebou mezinárodního odporu, se zavazujeme k zorganizování mezinárodní konference odporu, která bude plánovat obranu, včetně solidárních akcí.
Tento proces započneme během demonstrací v Londýně, kde se bude konat summit zemí G20, a v dalších zemích během demonstrací 28. března, a budeme pokračovat během mobilizací proti NATO ve Štrasburku o týden později. Vyzýváme odbory k internacionalistické kampani v gigantických korporacích, jako jsou automobilky, které hrozí masovým propouštěním, aby zachránily všechna pracovní místa a řešily krizi na úkor jejich soukromých vlastníků, ne dělníků v jiných zemích.
Evropské sociální fórum v Istanbulu v roce 2010 se musí stát obrovským shromážděním militantů z bojů proti krizi, imperialismu, válkám a rasismu. Musí vtáhnout daleko větší síly z východní Evropy, včetně Ruska. Musí symbolicky „otevřít brány Evropy“ hnutím z arabského světa a střední Asie, spojit se s Bejrútskou a Káhirskou konferencí. Již se nemůžeme spokojit s oslavováním rozmanitostí našich bojů. Musíme pracovat tak, abychom dosáhli maxima jednoty v mocných akcích – proti kapitalismu a imperialismu, za socialistickou Evropu a socialistický svět.