Odbory a sociální demokracie.


Při příležitosti konání V. sjezdu ČMKOS se chci zamyslet nad vztahem odborů a sociální demokracie. Dovolím si přitom vycházet z vlastních zkušeností. V roce 2003 jsem nastoupil do nového zaměstnání, konkrétně do příspěvkové organizace plně vlastněné státem. Odborová organizace v ní neexistovala, byla jako údajně zbytečné rozpuštěna v devadesátých letech. Vedení se k zaměstnancům chovalo neuvěřitelně, například v rozporu s předpisy plošně snižovalo všem osobní ohodnocení. Založili jsme odborovou organizaci, já jsem byl zvolen předsedou a přes úřad práce a nadřízené ministerstvo jsme se pokusili zjednat nápravu. Částečně se to postupně podařilo zásluhou úřadu práce, zatímco oslovený sociálně demokratický ministr záležitost svěřil podřízeným úředníkům, kteří údajně žádné pochybení nezjistili. Pro setkání s předsedou odborové organizace si ministr čas neudělal. Z bezmoci jsem se rozhodl vstoupit do ČSSD, postupně jsem prošel v rámci obvodní organizace různými funkcemi, v současné době jsem předsedou místní organizace a kandidátem do poslanecké sněmovny.
Co se mi nelíbí na vztahu odborů a sociální demokracie? Mrzí mne malá angažovanost členů sociální demokracie v odborech. Mrzí mne neochota některých představitelů ČSSD snížit se k přímému jednání s řadovými podnikovými odborovými funkcionáři. Je totiž zarážející, že v zahraničních soukromých firmách hlídá řízením pověřený management dozorčí rada, v níž jsou zastoupeni i zástupci odborů. U českých příspěvkových a rozpočtových organizací, placených z veřejných prostředků, žádná kontrola neexistuje. Nadřízené orgány provádějí kontrolu většinou jen formálně, podřízené organizace jsou ponechány jako „léno“ svému „státem“ jmenovanému managementu, většinou z okolí příbuzných nebo přátel vedoucích pracovníků nadřízených orgánů. Nijak nejsou omezeny příjmy managementu, ty jsou závislé na krátkodobých ukazatelích, navíc je management chráněn „zlatými padáky“. Za 8 let vlády ČSSD se v tomto nic nezměnilo, spíše naopak. Mrzí mne neochota sociální demokracie zásadním způsobem řešit neodůvoditelné platy a benefity managementu státem vlastněných či spoluvlastněných organizací v době, kdy i jedna z nejpravicovějších stran Evropy hledá řešení (viz Britští konzervativci "sníží platy generálních ředitelů"). Nelze se proto vůbec divit, že se odbory za každou cenu snaží být apolitické a většina státem placených zaměstnanců volí většinou pravici. Od té si totiž státní zaměstnanci žádnou nápravu neslibovali a tak je ani nemohla zklamat. To se bohužel sociální demokracii dokonale podařilo a byl to jeden z důvodů volební porážky v roce 2006. A právě toto se musí změnit! Je třeba zavést účinnou kontrolu managementu příspěvkových a rozpočtových organizací. To lze pouze zainteresováním podřízených zaměstnanců. Jsem přesvědčen, že je k tomu nejlépe využít systémově odborů. Nikoliv jednotlivých skvěle honorovaných odborových funkcionářů, kteří pak mohou odsouhlasit za peníze cokoliv, ale systémově odborů jako celku.
 
                                                                                        Ing. František Ruda
                                                                          odborář a kandidát ČSSD do voleb do PS